Počítačové muzeum gymnázia ve Frýdlantě nad Ostravicí

Co vedlo k založení muzea?
Vývoj počítačů je velmi rychlý; jeden z Murphyho zákonů o počítačích říká: "Po koupi počítače volte co nejrychlejší cestu domů. Počítač totiž stárne rychlostí přibližně o jeden rok za minutu. Koupíte-li si nejnovější typ, nejdéle za hodinu se na trhu objeví typ ještě novější a zároveň levnější než ten, který jste zakoupili".
Zatímco některé věci nám slouží dobře velmi dlouho, jsou starší počítače už po několika letech většinou prakticky nepoužitelné a zmizí na skládce či ve sběrném dvoře. Přitom mají svoje kouzlo a je i užitečné uvědomit si, co nám ještě před pár lety připadalo jako vrchol výpočetní techniky a při práci bohatě stačilo rychlostí, velikostí monitoru, rozlišením apod.
Není špatné si taky připomenout, jak se ke konci socialismu lišila technika u nás a na západ od nás v demokratických zemích s tržní ekonomikou.
K některým starým osmibitovým počítačům mám i osobní vztah, protože jsem na nich počátkem 90. let začínal s výukou informatiky. Pokud si dobře vzpomínám, jediná věc, která se se starým IQ 151 dala z počátku dělat, bylo programování v Basicu nebo v Assembleru, pak primitivní kreslení pomalým souřadnicovým zapisovačem a snad i psaní textů.
Děkuji především našim absolventům Ondrovi Kallerovi a Adamovi Hrtoňovi, kteří přispěli prvními kusy do muzea. Další počítač věnoval kolega Kupča, zbylé jsem postupně nakoupil v internetové aukci Aukro.cz.
Děkuji také Jardovi Končickému za vytvoření těchto stránek o muzeu jako seminární práce v semináři z informatiky v roce 2008.
Většina počítačů v našem muzeu je zatím nefunkční. Čekají na nadšence, kteří jim znovu vdechnou život. Snad se to v dohledné době podaří a věřím, že muzeum posloží pro poučení, zpestření výuky i pobavení našim studentům, rodičům při návštěvách Dnů otevřených dveří apod.